Kolmo přes Moravský kras

 

 

Bylo normální letní sobotní ráno a já seděl u počítače a přemýšlel co podniknu, když mám, alespoň ten den volna, protože v neděli jsem si vzal záskok v práci a tak mi vlastně jeden den volna odpadl. Koukl jsem na hodiny 9:45 :“No nic.“ Řekl jsem. „ V deset vyrážím.“ Nevěděl jsem vlastně kam, ale vytáhl jsem mapu, navrhl a prostudoval si trasu, sbalil vše potřebné a šel osedlat kolo. Bylo pěkně. Slunko svítilo mezi protrhanými mráčky. Občas zavál příjemný vítr...

 

Vyjel jsem něco málo po desáté a vzal to rovnou vzhůru na Klajdu. Poté jsem nabral směr na Ochoz, kde jsem těsně před ním odbočil dolů, do údolí k Hornímu mlýnu, jinak taky Ranč U Jelena. Od tam jsem jel, už lesní cestou směrem na Podhádek. Řeknu vám byla to sranda. Příjemná změna v jednotvárnosti silnice. Bláta jako z Basketwillu a kamenů, jak z lomu J. Ale bavilo mně to. Projel jsem kolem Ochozské jeskyně, pár stovek metrů dál jsem se zastavil a zkontroloval mé tábořiště pod jedním skalním převisem, kde jsem onehdy, asi před měsícem spal. Bylo neporušené, jakoby jsem tam byl ještě dnes ráno, ani naskládaného dřeva se nikdo nedotkl. Projel jsem kolem Podhádku a jel dál lesními cestami směrem na Křtiny. Z Podhádku to byl skoro šok. Takový prudký stoupání, na který jsem si musel rychle zvyknout během dne, a v takovým kamenitým terénu. No nic musel jsem i z kola, abych vůbec výstup zvládl. Když jsem vyjel z lesa ocitl jsem se u nějaké osady domů. Projel jsem a po cestě mezi poli zabrousil na Březinu. To je obec mezi Ochozí a Křtinami. Březinou jsem profičel bez problému, až na nějakého dědka bláznivého, který se rozhodl pálit seno uprostřed cesty. Musel jsem to projet, ale bral jsem to v rámci výcviku, takže pohodička J. Na kopci nad Březinou u samého okraje lesa byla křižovatka. Poprvé jsem nemohl najít značky a trochu jsem si zajel, ale rychle jsem se vrátil a bylo to pak, už prozatím O.K. Před Křtinami mě potakalo další milé překvapeníčko a to v podobě drastického sestupu. Asi půlmetru široká stezka a sešup hóódně metrů dolů. Musel jsem zase z kola. Slezl jsem na silnic a frčel skrze Křtiny, až na náměstí, kde jsem obhlídl a zhodnotil situaci a vyrazil jsem dál po plánované trase, tedy po zelené směr les.

Ze startu hned od náměstí mě příjemně oslovil místní kopec. Vyšlápl jsem ho bez brebtu a to by se člověk divil, když jsem myslel, že je tam nějeký skvostný domek, nebo spíš vila. Ale nebylo to ani jedno z toho. Byl to Hřbitov! Až takhle jsem se splet, ale koho by to napadlo, v takovým prudkým srázu u lesa J. Jakmile jsem vyšlápl tento kopec, tak jsem se začal zabývat myšlenkou udělat oheň, obědvat se a odpočnout, protože bylo něco po dvanácté a to je přece čas, pro obídek J. Hledal jsem hledal, ale nebylo tu najednou žádné místo. Všude bylo vidět a já nepotřebuji, aby mě nějaký vůl sledoval, jak si peču buřty uprostřed chráněné krajinné oblasti. Ještě by to mohl být myslivec. Snad by měl sebou i kolu J. Porost byl na nic. Vysoké stromy a pár keříků. Hledal jsem, aspoň půl hodiny a našel. Prve to bylo dobrý, ale byla tam cesta z druhé strany , která ze předu nebyla vidět a ještě k tomu bylo slyšet kousek odsud motorovou pilu. Šel jsem dál a po druhé jsem zase našel flek, kde byla zase cesta z druhé strany, až na potřetí jsem našel ideální místo. Neváhal jsem a vykopal díru, zapálil oheň a začal opékat špekáčky. Uvařil jsem si ještě kafe, trochu poležel, WC a podobně a vyrazil dál po lesní cestě na Jedovnice. Jel jsem zase po obdobné cestě, jako před Ochozem. Bláto, bláto. Musel jsem zase z kola, protože mi v blátě podhrabávalo kolo. Pak jsem najel na zpevněnou štěrkovou cestu a minul studánku ……Klostermanovou studánku, kde jsem zastavil a napil se. Bylo to tam pěkný a bylo dokonce vidět, že tam někdo bivakoval podle klestí co se dává pod spacák místo karimatky. Razil jsem dál. Minul jsem krásnem lom, fakt. Byl trocha zatopený a vypadal skvostně. Dorazil jsem do nějaké vesnice, ale přesný název nevím.  

 

Koukám a zjišťuji, že do Jedovnic, cíl mé cesty to je jen 2km a naproti tomu, že k propasti Macocha to je 7km. Neváhal jsem a rozhodl jsem se navštívit to, co jsem ještě neviděl a zabruslil k Macoše.

Polní cesta byla proměnlivá. Kameny, bláto, pohoda a tak dále a tak dále J. Dojel jsem do Vilémovi a sjel neblahý kopec do údolí ze kterého jsem vzápětí zase stoupal do bizardního kopce k Macoše. Když jsem dojel, tak jsem zjistil, že tam je lidí, jak na burze. Koukal jsem z můstku a musím říct, že těch 100-200 snad i 300m propasti mi udělalo i černo před očima. Dole bylo v rohu propasti jezírko ( Punkva ). Dal jsem si na stánku pivo -24,- židi! a jel jsem zpět ze serpentiny do Vilémovic. Z údolí do Vilémovi byl dost zajímavej výstup, který se táhl ještě dál za Vilémovice, ale v poho. Dojel jsem do Jedovnic a odbočil k hotelu Riviéra k plážím. Když tam nebylo moc lidí, protože se začalo zatahovat. Slezl jsem z kola a vysvlékl se i se šátkem z hlavy a nechal vasilo i šátek sušit od potu. Šel jsem do vody a trochu si zablbl. Z SMS od kámošky jsem zjistil, že v Brně prší, ale v Jedovnicích bylo lážo plážo a to je nějakých 30km od Brna. Trochu jsem proschl a začal se zbírat ze země, akorát protože se začalo zrovna zatahovat. Po cestě jsem si koupil ještě zmrsku a vyrazil směr Brno tentokrát, ale po silnici.

 

Byla to dost rychlá jízda. Nevím kdy jsem přesně z Jedovnic vyrazil, ale opravdu jsem frčel, jako s větrem v zádech. Ve Křtinách jsem byl v 16:45. Nic moc podstatného se po cestě zpět nestalo. Jen za Křtinami jsem se rozhodl vzít to zkratkou na Březinu, ale nakovej maraz stoupání jsem nečekal. Snad nejhorší za celý den. Vyšlápl jsem ho, ale musel jsem použít ty nejlehčí převody, které když se používají, tak si myslíte, že u šlapání stojíte na místě. Ale pak to byl zase sešup rychlá jízda. Březina, Ochoz a jeho kostkovaná silnice. Fuj! Je to hnus. Ještě jsem se zastavil za Ochozem a snědl Tatranku a vyrazil zase grandiózní rychlostí k Brnu. Finiš u Klajdy a rychle z kopce dolů, protože začalo pršet. Doma jsem byl před půl šestou. Bylo a je mi fajn, a můžu jen dodat: „Jen tak dál J“. Zdar!!!!!!