Krátké zamyšlení nad Policejní razií na Čekobudějovicku

Je to jako v začarovaným kole. Tři strany se melou slepě na jedné lodi. Krysy z podpalubí okrádají jídlo veslařům, ti se chtějí bránit, a když to zkusí, tak je za to zmlátí otrokář bičem, který to občas schytá kopnutím do zadku.

Ale ti nahoře v kajutách, kteří to celé dirigují, ty jako by nikdo najednou neviděl. Koukají na to, smějí se tomu ze všeho nejvíc, a ještě si do všech občas bodnou nějakým nesmyslným nařízením nebo zákonem.

Je to celé loutkové divadlo, které hrajeme dobrovolně, protože máme všichni strach. Málo komu se už chce vyměnit pohodlnost a jistotu, za odvahu ozvat se, a vzít si to, co nám patří. Všichni máme právo na lepší život! Jen jsme na to za posledních 2000 let tak nějak zapoměli...

 

PČR nám jen v jednom krátkým okamžiku ukázala, jak se k nám staví vláda. Já bych jim za to možná i poděkoval, protože to jiní lidí jinak ani neuvidí a nepochopí. Otázka ale je, co s tím lidi udělají teď, když to vědí...