Na kole přes Drahany

 

Jednoho pondělního rána jsem se rozhodl, že si udělám výlet na kole skrze naší krásnou krajinou Drahanské vrchoviny. Autem jsem se dovezl do Rusínova u Vyškova, který jsem si vybral jako nástupový bod. Je to docela staré  město a ve své historii bylo výjimečné tím, že stálo na královské cestě mezi Brnem a Olomouci, čehož využívali místní obchodníci, z pozdějších dob i židovských usedlíků, kteří žili převážně na městskými zdmi.

 

První kilometry…

Vyjíždím asi ve dvě odpoledne, a slunce hřeje jako blázen. Jedu spolu s mapou, bez značených cest, alespoň prozatím. Nahoře za Rousínovskou fabrikou nábytku se dávám nalevo do Habrovan. Je to krásná polní cesta lemovaná alejemi stromů. Z Habrovan dále do vesnice Luleč, ale těsně před ní to stáčím doleva směrem k lesům. Tam jedu prvně do kopce složitějšími odbočkami lesních cest přímo do Račic. Poslední kilometry jsou sjezdové a musím říct, že docela povedené.

V Račicích je krásný zámek, kde za války mimo jiné sídlilo velitelství nechvalně známých německých jednotek SS. Od těch dob sloužil během let 1945-89 jako sociální ústav pro mládež..

 

Údolím Rakovce do Jedovnic…

Z Račic vyrážím dále údolím Rakovce směrem na Jedovnice. Ze začátku je na loukách dost nekvalitní cesta. Samé větší kameny, které brání cyklistům v pohodlné jízdě, ba i zaručuje možnost pádu, nebo defektu. Volím proto raději cestu po louce. Sice se hůř šlape, ale aspoň neriskuji osmici na ráfku kola, nebo defekty.

Po nějaké chvíli vjíždím do lesa. Cesta vede údolím potoka, které je opravdu nádherné. V jedné chvíli musím přenášet kolo přes most a skalky, ale pak už jedu normál. Cestou míjím pomníček zabitého 16-ti letého kluka, kterého zabil člověk  kvůli nový dřevákům někdy v minulém století. Vraha se dle popisu na pomníčku nepodařilo usvědčit, a tak tu stojí pomníček ve smutném pološeru až doteď. RIP…

 

Přejíždím louku z leva doprava, a po nějaké chvíli narážím na vyzděné základy domků vesnice, kterou rekonstruují akademici Masarykovi university. Vesnice byla dle výzkumů zřejmě vypálena někdy ve 13.století, a rekonstrukce probíhá dle nálezů z vykopávek.

Na tomto místě se mi zároveň podařilo trávit chvíli pozorováním lišky, která skotačí jako pejsek dál v zadu na louce. Neví o mně takže jsem nesmírně rád, že mám tu možnost jí sledovat, a fotit.

Vyrážím dál. Terén je teď pro jízdu na kole špatný. Jsou zde  samé kořeny, takže musím pěšky a tlačit kolo. Pak se teren zvolní a můžu kolo rozjet. Jen občas projedu louží nebo bahnem, ale je to něco super.

Dorážím k jedovnické sérii rybníků. Projíždím všechny dokola a vracím se přes jedovnické náměstí zpět, po druhé straně nábřeží za první rybník k rozcestníku.

 

Ruprechtov – Rozhledna Chocholík…

Od rozcestníku se vydávám po neznačené cestě do Ruprechtova. Je to pohodová, zpevněná, lesní cesta. V Ruprechtově fotím větrný mlýn, ve kterém se mimo jiné dá využít možnosti ubytování. Z Ruprechtova jedu dál do údolí neznámé říčky, která se vlévá do místní přehrady.

Je to super sešup. Ve spodní části je plno přejezdů, kde je mnoho bláta a kaluží, takže si jízdu opravdu vychutnávám, a jsem nesmírně rád, že tudy nemusím šlapat nahoru do kopce. Dle upozornění je trasa za dešťů úplně nesjízdná. Musím však uznat, že už teď se těším na dobu, kdy bude pršet, protože doufám, že sem právě v tuto chvíli zavítám.

Z údolí se vydávám drápavými stoupáky nahoru prvně po lesní, poté po zpevněných cestách, a vyjíždím po delší chvíli za Ježkovicemi. Odtud jedu z kopce rychle směrem na Drnovice. Před serpentinami odbočuji doleva a jedu polní cestou na místní, novou rozhlednu Chocholík. Je vysoká 26m a celá z oceli včetně mřížkovaných podlah. Nedoporučuji na ní lozit v čase bouřky. Mám to štěstí že dorážím před soumrakem, a tak celou půl hodinu sleduji z věže západ slunce v pozadí Račického zámku.

 

Závěr…

Odjezd od rozhledny probíhá kolem 19 hodiny. Pro mne to znamená návrat do Rusínova za šera. Jedu tedy na Pístovice, které jsou dnes už sloučeny s obcí Račice. Dále se vydávám kolem rybníka po značené cestě lesem na Luleč. Již je tma, a tak ubírám na tempu, protože zvlášť v lese nebylo pořádně nic vidět. Z Lulče to pořádně rozjedu po silnici, a rychlým tempem mířím na Habrovany. Vracím se stejnou cestou zpět do Rousínova. Cestou ještě stavím uprostřed polí a sleduji přenádhernou letní oblohu. Dorážím v osm k autu a mizím domů…