Severská mytologie

Severská mytologie je souhrn pověstí, legend a představ o hrdinech, bozích, vzniku, účelu a konci světa pocházející od germánských kmenů obývajících Skandinávský poloostrov a jeho okolí (např. Norové, Švédi nebo Dáni), které spojuje společná vikinská minulost. V širším smyslu jde o staré náboženské představy společné všem germánským kmenům, tedy např. i Anglům nebo Sasům. Ti však přijali křesťanství mnohem dříve než seveřané. Severská mytologie ožívá runové písmo, a byla sepsána do dvou rozsáhlých sbírek epických písní sepsaných někdy kolem roku 1200 n.l. s názvem poetická a prozaická Edda (do té  doby existovalo podání mytologie nejspíš jen v ústní podobě).

Severský panteon tvoří dvě skupiny bohů, válečničtí Ásové a Vanové spojovaní s plodností. Za nejvyššího boha se dá považovat Ódin, jeden ze tří prvotních bohů a patron magie a run, Thór, bůh války a Frey, bůh plodnosti. Kromě bohů existují také zlí obři, světlí álfové a také černí álfové (trpaslíci). V severské mytologii také existuje také poměrně nejasný systém devíti světů spojených světovým jasanem Yggdrasilem v kterých sídlí zmiňovaná stvoření, lidé a duše mrtvých.

 

Stvoření světa

Na počátku světa existovala jen zející propast Ginnungagap mezi Niflheimem na severu, říší chladu a mlhy a Múspellheimem na jihu, říší ohně. V Niflheimu se nacházela vše pohlcujcí studna Hwergelmir z které vyteklo dvanáct řek jejichž voda stále zamrzala. Na tuto masu ledu začalo působit teplo z Múspellheimu a z kapek vzniklých z roztávajícího ledu povstal mrazivý obr Ymir. Současně s ním vznikla mlékem bohatá kráva Audhumla jejíž mlékem se živil. Ta však začala olizovat slanou ledovou kru, první den z ledu vystoupily vlasy, druhý den hlava a třetí den celý muž, praotec Ásů Búri. Mezitím Ymirovi v levém podpaží vznikl muž a žena a třením nohou o sebe vznikl šestihlavý obr Thrudgelm. Búri neznámo jak zplodil syna Bora jež si vzal za manželku obryni Bestlu, dceru obra Bolthorna, a spolu zplodili tři syny jménem Ódin, Vili a Vél. Ti viděli jak se z androgynního Ymira rodí stále noví obři a proto se rozhodli zabít jeho i jeho potomky. V krvi zabitého praotce obrů se utopili všichni obři až na Thrudgelmirova syna Bergelmiho a jeho ženu. Mrtvé tělo odtáhli Borovi synové doprostřed Ginnungagapu a začali z něj tvořit svět. Z jeho masa vytvořili zemi, z kostí hory, z krve moře a řeky, z vlasů stromy a z mozku oblaka. Do světových stran postavili skřítky nazývané Ausbui, Westri, Sudri a Nordi, a z Ymirova obočí vytvořily zeď chrání svět lidí před obry. Nakonec vyzvedli na nebe jeho lebku a do ní uschovali ohnivou jiskru z Múspellheimu čímž stvořili Slunce. Lidé vznikli tak že když Ódin, Vili a Vél procházeli po mořském pobřeží narazili na vyplavené stromy vdechli jim život, první muž se jemnoval Ask („jasan“) a první žena Embla („jíva“). Jeden z bohů jim vdechl život, druhý jim dal rozum a pohyb a třetí podobu a smysly. Pak se bohové odebrali do Ásgardu který spojili s Midgardem, světem lidí, duhovým mostem zvaným Bifröst.

 

Yggdrasil

 

Yggdrasil  je v severské mytologii světový strom, který prorůstá všemi devíti světy. Jedná se o jasan, jehož tři kořeny prorůstají ke třem pramenům (studním):

  1. Pramen osudu je v Ásgardu, kde ho hlídají tři dísy Norny, které reprezentují minulost (Urd), současnost (Verdandi) a budoucnost (Skuld).
  2. Pramen moudrosti se nachází v Jotunheimu, kde žijí obři z jinovatky. Hlídá ho rádce bohů Mími.
  3. Pramen hlídaný zlým drakem Nidhöggem je v Niflheimu. U něho pramení všechny řeky tekoucí do moře. Nidhögg je také někdy zmiňován jako had nebo červ, který užírá kořeny.

Koruna Yggdrasilu se rozprostírá nad všemi světy. Na vrcholu stromu sedí obrovský orel, který vše pozoruje. Mezi jeho očima je jestřáb, jehož mocná křídla způsobují, že nad světy duje vítr. Mezi moudrým orlem a zlým drakem pobíhá veverka Ratatosk, symbol nesvornosti a sváru. Nosí zprávy, ale také rozdmýchává hádky a nepřátelství mezi orlem v koruně a drakem u kořene.

S Yggdrasilem je těsně svázán nejvyšší severský bůh Ódin. U jeho kmene často přivazuje svého koně Sleipnira, protože jiný strom ho neudrží. Z jeho dřeva si vyrobil svůj zázračný oštěp Gungnir a na něm obětoval sám sebe, když byl po devět dní a nocí zavěšen na jeho kmeni probodnutý Gungnirem, aby tak získal tajemství run, symbolu moudrosti. Odtud také pochází samotné jméno Yggdrasil, což doslova znamená „Yggův kůň“. Ygg (nebo též Yggr) je jedno z mnoha Ódinových jmen, které znamená „Strašný“. Toto „obětování se ku prospěchu všech, pro lidstvo“

 

Posmrtný život

S výjimkou zabitých na bitevním poli a utopených odchází duše mrtvých do říše Niflheim. Podle některých představ mrtví věčně chodí po vřesovišti porostlém trnitými rostlinami a musí se přebrodit přes řeku plnou ostrých úlomků ledu. Duše utonulých odcházejí k bohyni Rán, manželce Aegiho boha moře a zemřelí v bitvě odchází do Valhally kde se cvičí v boji na Ragnarök.

 

Božstvo

Ásové: -první skupina bohů obývajících Asgard. Patří sem: -Aegi, Baldr, Bragi, Ódin, Forseti, Frigg, Gefjun, Höd, Heimdall, Hermód, Iddun, Kvasi, Lofn, Loki, Magni, Mími, Sif, Sigyn, Thór, Týr, Vili, Váli, Vár, , Vídar, Vör – velmi bystrá a zvídavá bohyně, které nic nezůstane utajeno

 

Vanové: -Frey, Freya, Njörd

Dísy:

-Norny jsou dísy a mezi nejdůležitější z nich patří tři sudičky: Urd („Osudová“), Verdandi („Stávající“) a Skuld („Co musí být“), které zastupují minulost, přítomnost a budoucnost. Jejich úkolem je tkát wyrd (pavučinu osudu). Sedávají u kořenů Yggdrasilu. Skuld dále spolu s Valkýrami v bitvě vybírá padlé a rozhoduje, jak dopadne boj.

-Valkýry jsou podle severské mytologie dísy, které s nornou Skuld vybírají na bitevních polích duše padlých válečníků hodných Valhally. Dle pověstí se jedná o krásné, ale nebezpečné dívky – válečnice ozbrojené štíty, oštěpy a přílbami, jež slouží svému bohu Ódinovi. Valkýry, jezdící do bitev na okřídlených koních, dle Ódinových pokynů řídily boj, střežily válečníky nebo je nechávaly padnout. V dobách míru obsluhují a rozptylují padlé válečníky ve Valhalle. Starší Edda obsahuje báseň Sigrdrifomál (Píseň o Sigrdrídě), ve které valkýra prozradí z vděčnosti kouzlo hrdinovi, svému zachránci.

 

Richard Wagner Valkýru zhudebnil jako součást čtyřdílného cyklu Prsten Nibelungů. Tento cyklus tvoří Rýnské zlato, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů. Richard Wagner tyto čtyři opery tvořil v letech 18481874. Byl autorem nejen hudby, ale i libreta a toto kolosální dílo byl s to završit jen díky podpoře krále Ludvíka II. Bavorského.

 

Einherjové: -jsou v severské mytologii duše mrtvých bojovníků, kteří hrdinně zemřeli na bojišti. Shromažďují se ve Valhalle a jejich velitelem je Ódin. Až nastane Ragnarök, vyjedou do poslední bitvy se silami zla.

Označuje duše válečníků, kteří zemřeli hrdinskou smrtí na bitevním poli. Nejčastěji je překládán jako "význačný válečník" nebo také "ti, jenž jsou (nyní) v jediném (ve smyslu společném) vojsku". To proto, že každý z těcho válečníků za svého pozemského života sloužil v mnoha armádách a bojoval v mnoha bitvách, ale teď jsou všichni v jediné - Armádě mrtvých. Duše mrtvých statečných válečníků (tedy einherjar) jsou vybírány Valkýrami a nornou Skuld, které odnášejí jednu polovinu do Valhally (síně padlých), jenž se nachází v Ásgardu (obdoba našeho nebe); druhou pak do Fólkvangru (Freyjiny síně), jež se také nachází v Ásgardu.

 

Ódin

 

Ódin je hlavní bůh severského panteonu. Otec veškerenstva, patron básníků, bojovníků a státníků, bůh smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat. Jako všichni Ásové je legendárně praktický. Spolu se svými dvěma bratry (Vili a ) patří mezi stvořitele lidí, kterým dal do vínku dech a život. Obětoval se pro lidstvo, aby získal runy a za své levé oko dosáhl při pití z Mímiho pramene "moudrosti věků". Bývá popisován jako starší mohutný vysoký jednooký muž. Mezi jeho rostliny patří jasan, jmelí, dub, laskavec, styrač a jilm.

Ódinovi je připisována spousta magických artefaktů. Patří mu oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl a má na hrotu runy zaručující právo. Jím vykonal první vraždu, která spustila válku s Vany. Dále to je kouzelný prsten Draupnir, z něhož se každou devátou noc objeví dalších osm prstenů, osminohý kůň Sleipni, vlci Geri a Freki, havrani Hugin a Munin, kteří každou noc létají nad zemí a přinášejí Ódinovi zprávy. Jeho dnem je středa.

Shromažďuje bojovníky ochotné bojovat s ním při Ragnaröku a žít ve Valhalle. To umožňuje buď padnutí v bitvě nebo rituální poranění kopím, tzv. Ódinovo znamení. Ódin má tři sídla v Ásgardu. Prvním z nich je Gladsheim, rozlehlá hala, kde předsedal soudům. Jeho trůn Hlidskjalf stojí ve Valaskjálfu postaveném z pevného stříbra, což je druhá z jeho síní v Ásgardu, z něhož je vidět do všech devíti světů. Třetí je Valhalla, hala padlých, kde Ódin přijímá duše padlých válečníků. Jako vůdce armády mrtvých válečníků způsobuje noční bouře. Společně s Lokim a Thórem patří k nejdůležitějším severským bohům.

Ódin měl několik žen a je otcem mnoha dětí. Se svou první ženou Frigg měl nejlaskavějšího syna Baldra. Je také otcem slepého boha Höda. Měl několik jmen (např. Bölverk, Odin, Wodan, Wothanm……)

 

Thór

Thor je v severském panteonu druhým nejdůležitějším bohem, a to hned po Ódinovi, který je jeho otcem. Jeho matkou je Fjörgyn, bohyně země. Thórovou ženou je Sif, se kterou má dceru Trúd. Jeho znakem je svastika jakožto symbol pohybu a energie. Mezi jeho rostliny patří jasan, cesmína, líska, dub, kopretina, jeřáb, sporýš, bříza, dobromysl, sedmikráska, hlodáš, kopřiva, bodlák a hloh.

Jeho jméno v němčině (Donar) znamená hrom, což naznačuje jednu z jeho hlavních schopností, vládu nad bouřkou a blesky. Staří Germáni věřili, že když člověka zabil blesk, tak to byla právě Thórova vůle. Jedním z atributů Thóra je mocné kladivo Mjollni, které Thór vrhá v podobě blesku a po dopadu se mu vrací do ruky. Mjollni ale Thórovi neslouží jen k boji s obry, což jsou jeho úhlavní nepřátelé, ale používá ho i k orání půdy a tím ke zlepšení úrody. Thórovi patří ještě dva kouzelné předměty: kouzelné rukavice, které mu umožňují chytat jeho kladivo, a opasek síly, který ještě zvyšuje jeho již tak obrovskou sílu. Je klasickým vyobrazením silného vikingského bojovníka, postava hromotluka, rudé vousy spletené do copánků, oblečen do kožešin a v ruce třímá kladivo.

Boha na jeho cestách kromě neodmyslitelného kladiva často doprovází kozlové Tanngnjóst a Tanngrisni, kteří táhnou jeho vůz. Jsou kouzelní, a proto když je Thór večer sní, ale nechá kosti i kůži, ráno jsou kozlové opět celí. Jeho sluhové jsou Tjálfi a Röskva. Dalším jeho častým společníkem a našeptávačem je Loki, který je vlastně zdrojem většiny Thórových potíží, ze kterých mu poté pod hrozbou násilí opět pomáhá. Při poslední bitvě, soumraku bohů, zápasí Thor s obrovským hadem Midgardsormem, kde se navzájem zabijí.

Po anglosaském převzetí římského kalendáře byl Thorovým dnem 5. den v týdnu čtvrtek (Donnerstag nebo Thursday).

 

Frey

Frey nebo je bůh ze staré severské mytologie, syn Njörda, manžel Gerdy, patron plodnosti, míru a prosperity, vládce bílých Álfů. Říká se, že je nejušlechtilejší ze statečných bohů a po Baldrovi nejkrásnější, kromě plodnosti střeží také letní slunce. Jeho hlavním atributem je ztopořený úd, mezi jeho další atributy patří zlatý kanec Gallinbursti, loď Skínbladni a kouzelný meč schopný sám bojovat. O ten ale přišel kvůli lásce, což později (při Ragnaröku) způsobí jeho smrt. Některé zdroje zmiňují jeho účast na tajných sňatcích, zřejmě je tedy patronem těch, jimž není jejich láska okolím přána. Jeho jméno znamená v překladu „Pán“ nebo „Předák“. Kdysi mu byly přinášeny lidské oběti.

 

Freya

Freya je v severské mytologii krásná bohyně z rodů Vanů, stejně jako její otec Njörd a její bratr Frey. Její jméno v překladu znamená „Milovaná“. Freya je označována jako bohyně plodnosti a úrody, lásky, krásy, války, čarodějnictví a také jako dísa Vanů. Literární zdroje ji zmiňují jako kněžku bohů, která nejlépe ovládá seid, magii Vanů. Je po ní pojmenován pátek. Jejím manželem byl Ód, který však odešel na dalekou cestu a Freya ho oplakávala slzami z rudého zlata. Oficiální Ódinovou manželkou je sice Frigg, ale Freya je jeho partnerkou i protějškem. Spolu s Ódinem padne v boji, čeká ji smrt jen o chvíli dříve než Ódina.

Mezi její rostliny patří prvosenka, šanta kočičí, cypriš, jmelí, mák, růže, sedmikráska, jahodník, myrta, jetel, myrhovník, styrač a santal červený. Má dceru Hnóss, proslulou až nebezpečnou krásou. Při svých cestách si dávala různá jména, jako Mardöll, Hörn, Gefn nebo Sýr. Freya vlastní kočár tažený kočkami, nádherný náhrdelník Brísingamen, kance Hildisvína se zlatými štětinami a sokolí roucho, díky kterému se může proměnit v ptáka.

Na žádost FriggÓdin přenechává všechny bojovníky, kteří zemřeli při souboji o nějakou ženu. Kromě toho dohlíží na polovinu všech padlých bojovníků. Ti odcházejí do Fólkvangu, jejího sídla v Ásgardu. Tam žijí v síni zvané Sessrúmnir.

Jméno Freyi a jejího bratra se promítlo do anglického názvu pro pátek, Friday - Freya's day (Frey's day).

 

Loki

Loki (také Lopt) je lstivý bůh ze severské mytologie. Původem obr uzavřel s Ódinem pokrevní bratrství a byl přijat mezi Ásy. Při Ragnaröku však stojí proti nim. Jeho dnem je sobota.

Loki je syn obra Fárbautiho a obryně Laufey. Má dva bratry, Býleista a Helblindiho. Se svou ženou, bohyní Sigyn, má dva syny, Narfiho a Váliho. S obryní Angrbodou zplodil v Jötunheimu tři děsivé stvůry:

  • obrovského vlka Fenriho (při Ragnaroku zabije Ódina)
  • mořského hada Jörmunganda (při Ragnaroku se navzájem zabijí s Thórem)
  • ženu Hel, vládkyni podsvětí

Když Loki při stavbě Ásgardské zdi chtěl odlákat hřebce Svadilfariho, proměnil se v klisnu a stal se tak „matkou“ Ódinova osminohého koně Sleipnira.

Lokiho činy

Záchrana Idunny: -Na výpravě s Ódinem a Hönim padl Loki do spárů orla. Orel ho pustil pod podmínkou, že Loki vyláká bohyni Idunn i s jejími jablky ven z Ásgardu. Když tak Loki učinil, obr Tjazi (v podobě orla) Idunnu unesl. Bohové bez Idunniných kouzelných jablek začali stárnout, proto donutili Lokiho, aby bohyni získal zpět. Loki si půjčil od Freyji sokolí roucho a vydal se k Tjaziho obydlí. Tam Idunn proměnil v ořech a v pařátech ji odnesl zpět do Ásgardu.

Sifiny vlasy: -poté, co se Loki odvážil ustříhnot bohyni Sif její krásné vlasy, slíbil jejímu rozzuřenému manželovi Týrovi, že pro Sif sežene vlasy mnohem krásnější. Vypravil se k trpaslíkům a ti pro bohyni vyrobili zlaté vlasy. Kromě vlasů vytvořili i Gungnir, Ódinovo kopí, a pro Freye loď Skídbladni.

Lokiho vsázka: -Loki se vsadil s trpaslíkem Brokkem, že jeho bratr Sindri nedokáže udělat tři srovnatelné předměty. Loki nechtěl ztratit svou hlavu, proměnil se proto v mouchu a obtěžoval Brokka, když dmýchal měchem, zatímco bratr pracoval. Přesto se Sindrimu podařilo stvořit kance Gullinbursta, prsten Draupnir a kladivo Mjöllni. Bohové rozhodli, že nejlepším předmětem je kladivo Mjöllni, přestože mělo kvůli Lokimu kratší topůrko. Loki tedy sázku prohrál, ale když mu Brokk chtěl useknout hlavu, bránil se, že krk mu podle sázky nepatří. Brokk alespoň prošil Lokiho ústa řemínkem Vartari.

Lokiho posměšná řeč: -na hostině mořského boha Aegiho Loki zabil Fimfagena, jednoho z Aegiho služebníků. Bohové ho vyhnali, ale Loki se vrátil a dožadoval se medoviny odvolávaje se na bratrství s Ódinem. Přítomné Ásy začal kritizovat a postupně vytkl bohům jejich neřesti a zločiny. Až když přišel bůh Thór, stáhl se Loki před jeho hrozivým kladivem a odešel.

Balderova smrt: -Proradný Loki byl také hlavní příčinou smrti krásného boha Baldra. Baldrova matka, bohyně Frigg, si nechala od všech věcí, rostlin a zvířat přísahat, že Baldrovi neublíží. Loki se však převlékl za ženu a Frigg se mu přiznala, že jedna malá větvička jmelí ji nepřísahala. Loki pak přesvědčil Baldrova slepého bratra Höda, aby se zúčastnil oblíbené zábavy ostatních bohů. Vedl Hödovu ruku a nechal ho větvičkou na bratra vystřelit. Baldr padl mrtev. Hel později souhlasila, že Baldra propustí z podsvětí, pokud ho budou všechna stvoření oplakávat. Loki se přeměnil v obryni Tókk a mrtvého boha oplakat odmítl.

Spoutání Lokiho: -po Baldrově smrti se Ásové rozhodli Lokiho potrestat. Loki se ukryl v horách v domě se čtyřmi dveřmi. Přes den se v podobě lososa skrýval ve Fránangrském vodopádě a v noci přemýšlel jakou léčkou na něj asi bohové vymyslí. Z nudy přitom splétal lněnou přízi a mimoděk tak vynalezl rybářskou síť. Když uviděl Ásy přicházet, hodil síť do ohně a utíkal se schovat pod vodopád. Bohové však podle otisku v popelu spletli sít novou a Lokiho nakonec chytili. Odvedli ho do jeskyně a přivedli jeho syny, Váliho a Narfiho. Váliho přeměnili ve vlka, jenž bratra rozsápal. Narfiho střevy Lokiho připoutali ke třem kamenům. Jeden měl pod rameny, druhý pod zády a třetí pod koleny. Na tvář mu kape hadí jed, proto Sigyn vedle něj sedí a zachytává kapky do misky. Občas však musí plnou mistku vylít. V době, kdy Lokimu jed kape na tvář, zmítá se bolestí a způsobuje tak zemětřesení. Loki se z pout osvobodí, až nastane Ragnarök.

Ragnarök: -během ragnaröku Loki připlouvá na lodi Naglfar (podle Starší Eddy řídí loď Loki, podle Mladší obr Hrym). Bojuje s bohem Heimdallem a navzájem se zabijí.

 

Baldr

Baldr je mladý krasavec, druhorozený syn Ódina a Frigg. Jeho ženou je Nanna, se kterou měl syna Forsetiho. Kromě své krásy byl velmi laskavý a mírumilovný, proto ho lidé uctívali jako boha dobra a míru. Oblíbený byl i mezi bohy, jen Loki ho nenáviděl. Navedl proto Baldrova slepého bratra Höda, aby na něj vystřelil šípem ze jmelí. Všechny stvořené věci (až na jmelí) slíbily Frigg, že jejímu synovi neublíží. Bohové se pak často bavili vrháním různých předmětů na Baldra, ty mu však nikdy neublížily. Šíp ze jmelí však slibem nebyl vázán a Baldra zabil. Ten pak i se svou ženou sestoupil do Helheimu.

Baldr bydlel v Breidabliku, nejčistším místě Ásgardu. Mezi jeho rostliny patří jmelí, dub a třezalka. Jeho matka, bohyně Frigg, znala dopředu tragický osud svého syna, marně se však snažila ho zvrátit. Po jeho smrti slíbila svou lásku a přízeň tomu, kdo se vypraví do Helheimu a přivede Baldra zpět. Její výzvu sice vyslyšel Hermód, ale jeho mise nebyla úspěšná. Za neúspěch mohl opět Loki. Na Baldrově pohřbu se kupodivu objevili také obři, kteří jinak Ásům přáli jen to nejhorší. Ačkoliv byl soudcem lidí a bohů, jeho rozsudky zpravidla nebyly respektovány.

 

Týr

Týr je severský bůh války. Je Ódinovým synem, pravděpodobně adoptivním. Přes svou čest a schopnost přímého jednání musí Týr křivě přísahat, když dojde ke spoutání vlka Fenriho. Za trest jej vlk připraví o pravou ruku. S tím souvisí rituál vstupu do Týrova posvátného háje, kdy si návštěvníci nechávali svázat ruce a nohy. Jemu zasvěceným dnem je úterý. Týr představuje právo a řád a je rozhodně čestnější a spravedlivější soudce než nevyzpytatelný Ódin. Přísaha složená v jeho chrámu měla nejvyšší pečeť neporušitelnosti.

 

Heimdall

Heimdall je jedním z nejpodivuhodnějších severských bohů. Je synem Ódina a pravděpodobně všech devíti dcer boha moře Aegira. Jeho hlavním úkolem je strážit sídlo bohů v Ásgardu. Sídlí v pevnosti Himinbjörg u duhového mostu Bifröstu, který spojuje svět lidí MidgardAsgardem. Sám téměř nepotřebuje spát. Má sluch tak dobrý, že slyší růst trávu, a dokonce i vlnu na hřbetech ovcí. Je věčně na stráži a sám zaduje na roh Gjallarhorn v den poslední bitvy. Jeho zvuk bude tak výrazný, že zaletí do všech koutů země. Sám potom zůstane při Ragnaröku jako poslední z bohů a bude bojovat se lstivým Lokim.

Jedinkrát vyrazil Heimdall ze své pevnosti do Midgardu. Tehdy strávil tři noci u třech párů a vždy po devíti měsících přišly na svět děti, založil tak tři lidské stavy. Jeho synové tehdy byli Trael - otrok, Karel - sedlák, a Jarl - král, od nichž pochází veškeré společenské rozvrstvení seveřanů. O této Heimdallově cestě a návštěvě u manželů Áiha a Eddy, Afiho a Ammu a Fadira a Módir vypráví eddická báseň Píseň o Rígim.

 

Frigg

Frigg je severská bohyně, původně manželka Týra, později Ódina, matka Baldrova. Je známá svou moudrostí a také tím, že svá tajemství neříká nikomu, ani svému muži. Dopředu znala a marně se snažila zvrátit tragický osud svého syna. Jako jediná z bohů zná osudy všech a může do nich v určité míře zasahovat. Popisována je jako vysoká krásná žena, vznešeného zjevu, nosící bílé šaty s volavčím nebo sokolím peřím. Je patronkou mateřství, rodinného života i manželství. Mezi její atributy patří mj. přeslice a vřeteno, protože lidstvu darovala len a prostředky na jeho zpracování. Souhvězdí Orion je proto nazýváno „Friggina přeslice“, hvězda Polárka se pak jmenuje „Vůz dámy“.

Její společnice:

  • Fulla – panenská bohyně, Friggina důvěrnice,
  • Gná – Friggin posel, vlastnící koně Hófvarpniho,
  • Hlín – ochránkyně lidí

Sif

Sif je severská bohyně obilí, úrody a plodnosti, manželka Thórova. Je nesmírně krásná, na což velmi žárlil Loki. Ten ji jednou v noci ostříhal její vlasy, ale druhý den ho Thór donutil, aby vlasy nahradil parukou z tepaného zlata. Tyto zlaté vlasy pak měly tu vlastnost, že samy rostly. Samotný akt ostříhání je vysvětlován buď jako čirý vandalismus, neboť ostříhání bylo pro germánské ženy potupou, nebo pokus o krádež Sifiny životní síly, neboť ta dle pověsti sídlí ve vlasech živé bytosti.

 

Vídar

Vídar je severský bůh, syn Ódina a obryně Grid. Je silný zhruba jako Thór a vlastní těžkou železnou botu, se kterou vše rozdrtí. Je nazýván „Mlčenlivý“. Při Ragnaröku pomstí svého otce a zabije Fenriho. Spolu s Válim přežije soumrak bohů.

 

Njörd

Njörd, severský bůh moře, větru a plodnosti, patron rybářů a námořníků, pochází původně z Vanaheimu. Jeho posvátnými zvířaty jsou rackové a tuleni. Po válce mezi Vany a Ásy byl spolu se svými dětmi Freyem a Freyou na utvrzení smíru vyměněn za boha Höniho a od té doby žije s ostátními Ásy v Ásgardu. Jeho sídlem je Nóatún.

Njörd má za manželku Skadi, dceru obra Tjaziho. Když Ásové zabili jejího otce, nabídli ji náhradu, že si může mezi Ásy vybrat muže. Musela však vybírat pouze podle nohou. Skadi si tedy vybrala ty nejkrásnější, neboť myslela, že patří krásnému bohu Baldrovi, ale mýlila se a musela si vzít Njörda. Skadi a Njörd se nemohli dohodnout, kde bydlet. Skadi toužila po horách a Njörd zase tíhl k moři. Pokusili se proto o kompromis, devět dní pobudou u Skadi a devět dnů u Njörda.

 

 

Runy – růnové písmo

 

Runy jsou znaky, podle jedné teorie odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na britských ostrovech, a to v pozdním období rané době a v raném středověku. Runová abeceda byla převážně nahrazena latinkou, v souvislosti s přijímáním křesťanství, ve střední Evropě roku 750 a ve Skandinávii až roku 1100. Nicméně používání runové abecedy vydrželo na Švédském venkově až do začátku 20. století. Runová abeceda se nazývá futhark (podle prvních písmen -stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady, nazývané potom aettiry (= „rodiny“).

Původ run: -Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků staršího futharku je na pohled blízce podobno znakům latinky. Nicméně souvislost není věrohodně doložitelná a prvotní teorie původu, která poukazovala na možnost zjednodušení znaků tehdejších známých abeced. Runy by tedy bylo možno nejspíše považovat za nezávisle vzniklé, respektive jen se základním vztahem vzniklé, původní germánskými písmo (z cca 1. až 2. stol. po Kr.?).

První futhark (germánský) obsahuje 24 znaků, druhý (anglosaský) 28–33 znaků a třetí (vikinský) jenom 16 znaků. Runy sloužily nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům, jako je věštba nebo různé formule a talismany. Runy nerozeznávají rozdíly mezi dlouhými a krátkými samohláskami

Runy se obvykle ryly do kamenů či dřeva. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, části ságy Hávamál, především pak barvení, které se provádělo též i krví pisatele. Runám se přičítá božský původ. Ságy praví, že bůh Ódin obětoval sám sebe, aby dosáhl vyššího vědění.

Runoví mistři (runici) i mistryně (alruny; na Severu bylo vždy lepší postavení žen než tomu bylo u žen slovanských), jinak též obecně runopisci, se snažili ovládnout runy. Četli runy složené z větviček, tesali do skal a kamenů, vyřezávali je do dřeva, používali pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách (runové kalendáře) a zaříkadlech.

 

Ragnarök – soumrak bohů

Ragnarök je v severské mytologii označení pro konec světa, zánik bohů, poslední bitvu mocností dobra a zla. Podle legendy má svět být opět obnoven, protože přežije osm dobrých bohů a jeden lidský pár. Bohové vědí, že Ragnarök je nevyhnutelný. Existuje věštba, že na konci světa dojde k velké bitvě, v níž budou zničeni, přesto se na ni připravují.

Velikost bohů spočívá v tom, jak vzdorují osudu, kterému se nemohou vyhnout. Závěrečné stadium života se ohlásí různými zlými znameními. Nejprve přijde krutá zima (fimbulvetr) a takové zimy přijdou tři za sebou aniž bude léto, po celé zemi zavládnou kruté boje. Následně dva vlci z železného háje zhltnou slunce a měsíc, hvězdy zmizí z nebe. Potom se začnou země a všechny hory chvět tak, až se vyvrátí stromy, skály se zřítí a všechny okovy a pouta prasknou a přervou se. Tehdy se osvobodí tři největší nepřátelé bohů:

 vlk Fenri, moře se vynoří had Midgardsormr. Surt vyrazí v čele šiku synů Múspellu a Loki připluje na lodi z neostříhaných nehtů nebožtíků Naglfar spolu s mrazivými obry. Všechny síly zla se sjednotí na Vígrídské planině. Tehdy Heimdall mocně zaduje na svůj roh a započne Ragnarok - Soumrak bohů.
 

Proti mocnostem zla se postaví všichni bohové a Einherjové v čele s Ódinem. Z pětisetčtyřiceti bran Valhaly vyrazí osmset Einherjů z každé, do litého boje s vlkem. První padne Frey, neboť neozbrojený proti Surtovy nemá šanci. Týr zahyne v boji s nestvůrným psem Garmem. Thór zasadí smrtící úder hadu Midgardsormr, ale pokryt jeho jedem udělá devět kroků a umírá. Ódin statečně vyráží vsříc vlku Fenrimu a vrhá po něm svou mocnou zbraň, kopí Gungnir, ten však rozevře chřtán od země k nebesům a Ódina pozře. Je pomstěn Vídarem,
který Fenrimu přišlápne tlamu a rozpůlí mu vejpůl. Poslední souboj svádí Loki s Heimdallem, oba se navzájem zabijí. Bohové, Einherjové i lidé umírají pod strašným ohněm, který na ně uvrhne Surt.

Avšak několik Ásů přežije. Zničená země bude nahrazena novou, z moře vyvstalou, krásnou a věčně zelenou zemí, v níž budou bydlet ti, kteří přežili: Vídar a Váli, Thórovi synové Módi a Magni, z Helu se navrátí Baldr a Höd. Ti neleznou v troskách Vahally Odinovo poseltví Runy. Přežijí také dva lidé, muž a žena, které ukrýval strom Yggdrasil. Ti zalidní nový svět.


Vědmina píseň:

Znovu však vidím zvedat se z moře
zelenou zemi jak v začátku věků.
Nad proudy vod orel poletuje,
který ze skal rád po rybách slídí.

Ásové se scházejí na Idské pláni,
hovoří spolu o hrozné sani,
vzpomínají velkých věcí,
starých run vládce světa.

Nyní se najdou na travnaté pláni
zas zlaté kostky, jež k zábavě byly
v počátku věků vládnoucím rodům.

 

 

Edda

Poetická a Prozaická Edda jsou dvě sbírky islandských epických písní s námětem severské mytologie. Slovo edda poprvé použil Snorri Struluson pro název své knihy. Edda znamená islandsky prababička a mohlo být použito s významem jako prazáklad skaldské poezie. Další význam slova edda může být ve zkomolenině jména Oddi, dvorce, kde Snorri vyrůstal a získal vzdělání. Pro poezii odou Edd jsou typické kenningy a aliterační verše.

 

Prozaická Edda: -napsaná okolo roku 1220. Jejím autorem je Snorri Sturluson a své dílo pojal jako učebnici poezie pro nastávající skaldy. Na vlastních básních i básních starších skaldů vysvětluje jejich metriku. Zároveň je jeho dílo bohatým pramenem germánské mytologie a kosmogonie. Jeho dílo (na rozdíl od Poetické Eddy) na Islandu nikdy neupadlo v zapomnění.Poetická Edda: - obsáhlá sbírka mytologických a hrdinských písní. Autorství, ani doba vzniku není známa. Některé písně byly pravděpodobně zapsány již ve 12. století, ale nejstarším zápisem, o němž víme s jistotou, jsou citace z dvacátých let 13. století ve Snorriho Eddě.
Na otázku, kdy a kde eddické písně vznikaly v ústní podobě, lze odpovědět, že jejich jádro vznikalo ve Skandinávii v 9. a 10. století a že Islanďané si toto jádro přivezli z Norska a dál je pěstovali a rozšiřovali.

Úryvek:

Slavný syn Země
se saní dštící
přichází se bít,
bojovník bez hany.
Muži v děsu
domovy opouštějí,
v hněvu když udeří
ochránce Midgardu.

Země tone v moři,
tmí se slunce,
z nebe se tratí
třpytné hvězdy,
plameny šlehají,
páry se valí,
žár ohně stoupá
k samému nebi.