3.den - Z osady Glaumbaer po severním pobřeží až k velrybám

Třetí den se opět probouzíme v naší hodině, a vyrážíme rovnou do Skanzenu GLUBAUEAR. Dotankujeme auto, a během chviličky stavíme na parkovišti před skanzenem. Je to soustava stavení s původním stylem architektury, kdy lidé vyžívaly ke stavbě obydlí to, co jim příroda dala. Zdi stavení jsou tvořeny vyřezávanými drny trav a zeminy. Vyřezávali je ze země v obdélníkových tvarech asi 0,5-1m širokých, a dávali na sebe, jako cihly. Střechy jsou dřevěné s lištami, a na nich opět drny, ale s menší hmotností. Je to zajímavé. Ve vesničce je i socha nejstarší ho poustevníka ženy Gudridur (de.wikipedia.org/wiki/Gu%C3%B0r%C3%AD%C3%B0ur_%C3%9Eorbjarnard%C3%B3ttir)

Vyrážíme odtud dále na sever na pobřeží do města Saudárkrókur. Město je vyhlášené jako centrum pěstování islandských koní. Děláme drobný nákup, a když jedeme kolem krásné pláže, tak neváháme, a mizíme se Smillem do skoro termálního moře Severního ledového oceánu :D.

Po tom co se vykoupeme, odjíždíme z kraje po severním pobřeží směrem na východ. V největším městě severní části ostrova Akureyri stavíme jen na nákup zásob, a pokračujeme dále na východ k vodopádu Godafoss. Tento vodopád je známý především tím, že zde nejmenovaný panovník nechal s příchodem křesťanství, naházet všechny symboly a relikvie pohanských bodů do vodopádu. Proto taky název „Vodopád bohů".  Vodopád je moc hezký, ale lidi je zde více než dost, a tak ani zde se nějak výrazně nezdržujeme, uděláme fotky a jedeme odsud nahoru do Husavíku.

Tento přístav na severním břehu je dnes známý především tím, že se zde pořádají vyhlídkové plavby na moře za účelem pozorování velryb. Domlouváme se tak, že si ostatní kupují lístky na poslední plavbu dnešního dne, a já zůstávám sám na pevnině. Plavba pro mne nemá až tak veliký význam a upřímně, cítím se líp na pevnině.

Stručně řečeno.  Na lodi bylo kromě velryb k vidění taky veliké vlnobití. Dle popisu od mých drahých kamarádů, bylo moře velice neklidné, což se pod neustálým pohybem nahoru-dolů projevilo dost prekérní nevolností. Jediný Smill byl stále ve svých a ještě si liboval. Ten kluk je vážně blázen :D! 

Mezitím co byly všichni na moři, jsem sedl do auta a jel asi 30km za město směrem na sever. Jel jsem dle mapy k nejsevernějšímu mysu v této oblasti. Zaparkoval jsem u silnice, a dále šel asi 30min pěšky až k majáku na mysu. Toto místo na mne zapůsobilo nejvíc s celého Islandu. Mys rozděluje jižní záliv Husavíku od SV čísti ostrova. Dále na sever je v nedohlednu Grónsko, a asi 50km ode mne začíná polární kruh. Dokola jsou vysoké skalní útesy plné papuchalků a racků. Fotím, co to jde, a po večeři pod majákem usedám kolem 23hod ještě za světla do auta a jedu upět do přístavu naložit námořníky. Tábor máme předem vybudovaný pár km od města, takže jedeme rovnou do hajan.